18 slov pro Míšu Rusaňukovou

Foťák?

Foťák Sony A9, na cesty mám Fuji X100 f, ale momentálně toužím po nové Leice Q2, limitovaná edice s japonskou tkaninou, navrženo Sealem.

Objektiv?

Objektiv mám čerstvě nový - druhou řadu Sony GM II 24-70mm, f 2,8 fotím s ním naprosto vše.

Žánr?

Lifestyle, svatby, cesty....světla a stíny.

První kšeft?

Začala jsem pořádně fotit až ve 26 letech v Americe, kde jsem tři roky žila. Poprvé mi za fotky svých dětí zaplatila rodina, které jsem děti hlídala. Bylo to 10$ za fotku, upravovala jsem je tenkrát velmi nevkusně stylem pokus - omyl na iPadu, protože jsem ještě neměla počítač :D

Michala Rusaňuková

Michala Rusaňuková alias @misha.photo, portrétní a svatební fotografka, která se rozhodla věnovat fotografii naplno v roce 2012, kdy se odstěhovala do New Yorku. V NYC pracovala jako modelka a zároveň studovala fotografii na New York Film Academy, čímž získala unikátní kombinaci zkušeností před i za objektivem. Před pěti lety se vrátila do Čech a kromě focení se soustředí také na koučink.

https://www.misha-photography.com

Tvé úspěchy?

Když si mě můj učitel z New York Film Academy vybral jako jedinou studentku, abych mu asistovala na focení. Pak jsem přes rok fotila veškerá vaření, recepty a novou restauraci pro celebrity šéfkuchařku na Manhattanu. Fotky jejího syna, jak jí špagety, dodnes zdobí restauraci na New Yorském hlavním nádraží Grand Central.

Její manžel - kardiochirurg, mě povolal, abych mu zdokumentovala operaci srdce a práci na sále.

V Česku považuju za úspěch, když jsem inspirací fotografům, které sama obdivuji a naplní se mi workshopy lidmi, kteří se chtějí dál posouvat nejen profesně, ale i osobnostně.

Na čem pracuješ?

Pracuju na novém konceptu workshopů s mým kolegou Tomášem Malým. Propojujeme psychologii s focením, protože technika je v dnešní době víc než dostupná. Každý může udělat hezkou fotku na telefon, ale pokud chcete fotit lidi, musíte s nimi umět správně komunikovat, stejně tak s klienty. Aby vás doporučovali dál, cítili se s vámi příjemně. Neméně důležité je ošetřit sama sebe, aby po nás ostatní nechtěli víc, než co jsme schopné dodat nebo na čem jsme se dohodli. Umíte dělat jasné dohody? Překontraktovat je, když je potřeba? To všechno bude téma našich právě vznikajících workshopů.

Budoucnost? Co dál?

Budoucnost vidím právě v rozvoji v oblasti psychologie. Mám za sebou koučovací výcvik, ale ráda bych se tématu věnovala víc do hloubky. Podporovala přirozenost ve vyjádření emocí, protože problém dnešní doby vidím v jejich potlačování a přetvařování se (na sociálních sítích, i sami před sebou). Přitom je normální cítít se občas smutně, špatně, nadšeně... Chci vidět ve svých fotkách a u lidí, které fotím, všechny emoce. Může to pro ně být i forma terapie, kdy například jednomu páru zachránilo naše focení manželství. Vystřídali si při focení různé role, pozice a vnímali, jak se kdo z nich cítí. Pak viděli fotky a najednou to měli na tvrdo před sebou. Žádný umělý smích a předstírání šťastného manželství. Ale realita, se kterou zrovna bojují. Sedli si nad fotkami, vyříkali si, co koho trápí a atmosféra se okamžitě uvolnila. Taková focení bych ráda přidala ke svým úspěchům.

Ženy za objektivem?

Ženy a muži budou mít vždycky jiný přístup k focení, to je biologicky dané. Kluci si rádi hrají s nastavením foťáku a světel, potřebují mít fotku hlavně ostrou a technicky dobrou, pod kontrolou. Některým nevadí, že jim třeba ujede výraz modelky. Ženy víc vnímají emoce, lásku, propojení. Dokážou jinou ženu lépe uvolnit a vytvořit pocit bezpečí, že se nemusí jedna před druhou stydět. Zároveň umí použít svoji ženskost směrem k mužům, kteří se před opačným pohlavím buď víc uvolní nebo naopak předvádí. V tomto mají muži fotografové složitější roli. Chlapi si můžou vůči sobě hrát na drsňáky a směrem k ženě by si měli udržet určitá pravidla a hranice, aby nepůsobili jako úchyláci a dostali tím modelku do diskomfortu. Shrnula bych to tak, že dobrý a autentický portrét vždycky lépe vyfotí žena a když muž, tak extrémně citlivý.

Ještě něco?

Ještě něco kromě dobrého kafe nebo skleničky bublinek jako odměny za dobré focení? :) Všechno je o pocitu. Jak se cítíme my a pak lidi, které fotíme. Stačí, že v procesu (příprav-focení-odevzdání zakázky) nebude jedné straně dobře a focení se nebude opakovat, doporučení se nekoná. Naše síla je v autenticitě. Nikdy nesedneme všem, proto buďme samy sebou a vytvoří se kolem nás přirozeně okruh lidí, se kterými budeme rády trávit čas. Není to klišé, čas je opravdu to nejdůležitější, co máme, proto se pečlivě rozhodujte, komu ho chcete věnovat a správně si ho naceňte. A o tom všem už brzy na workshopu :)